V neděli, 12. 11. 2023, se konala šestá a mnohým členům by se chtělo říct, že i poslední letošní brigáda, ale Mirka nás horlivě láká na další brigádu, takže prdlačky a maká se dál. Členové tedy mohou prozatím odložit koupi multisportek a jít si zajezdit s kolečkem do prudkého srázu.

Účast byla relativně slušná, ale chybělo hodně nových členů, což nás přivedlo k úvahám, kolik členů vlastně budeme mít v následujícím roce. Bylo to i předmětem několika schůzek koordinační skupiny, která se nedávno resuscitovala v částečně novém složení. Řešili jsme, co můžeme udělat pro zachování zahrady a jak ji můžeme posunout dál. Výsledky schůzek se dají shrnout tak, že budoucnost vypadá relativně slibně. Několik skalních členů sice zahrádku opustilo, ale namísto nich přišla řada nových schopných a zapálených členů. Po rozloučení s Oldou nám sice chybí zahradník a výhledově dost peněz v kasičce, ale rozhodně nám neschází elán.

Během schůzek a brigády jsme si nově připomněli, s čím byla založena komunitní zahrada Kuchyňka a jaké je její poslání. Komunitní zahradu sdílíme jako společný prostor, kde všichni pěstujeme společně podle předem daného osevního plánu a také společně sdílíme plody zahrady. Dokonce i při brigádách společně obědváme, zkrátka tak trochu připomínáme sektu. Tento koncept sice není unikátní a praktikují ho i jiné zahrady, ale minimálně v českém prostředí je vcelku výjimečný.

Během koordinační schůzky se naplánovalo, že při společném obědě proběhne nostalgický projev k desetiletému výročí naší komunitní zahrady, při kterém si zaslzíme a povzpomínáme na začátky zahrady a na členy, kteří se zásadně zasloužili o zahradu a doslova se vetkali do jejích kořenů, a mezitím od nás odešli, jmenovitě například Míša a Aleš V., který bohužel odešel navždy, Martina R., Christianne P. a řada dalších. Bohužel se ale nakonec místo projevu konala pijatika se svařákem, takže naši činnost nakonec pěkně shrnula Mirka v následujícím mailu:

 

Ahoj Kuchyňkáři,

počasí na pracovní oslavu deseti let Kuchyňky se neuvěřitelně povedlo, nemokli jsme ani nemrzli, naopak nám skoro celý den svítilo sluníčko a bylo příjemně.

Účast byla hojná, nálada dobrá, po dlouhé době mezi nás zavítal zakládající člen Kuba Šindler (Viki ho náhodou potkala a přemluvila), nikdo si ovšem nepřipravil formální slavnostní projev, ale jídla a pití bylo habaděj, vyzdvihnout musím zejména Vikiinu dýňovku (při níž jsme si pochvalovali Evou zavedené vaření polévky a já si maně vzpomněla na doby, kdy jsme si museli nosit i vodu na pití a seděli na holé kamenité zemi – prostě jsme si to na Kuchyňce udělali moc hezké a měli bychom o ni stejně pěkně pečovat i nadále, tedy po těch minimálně sedm let, co ji budeme mít na starosti, a určitě bychom neměli zapomínat, že jde o naprosto jedinečný a výjimečný komunitní projekt).

Jen ve zkratce – udělali jsme v podstatě všechny naplánované práce, zbývají ještě záhony 11-13, ale to už je celkem drobnost. Děvčata plela a čistila políčka na zimu, pánové běhali s kolečky nahoru a dolů a naváželi kompost a hnůj na políčka, všechny děti vypadaly, že se baví, v mezičase byla schůzka s Jirkou, o níž udělá a pošle zápis Radek.

Musíme ale svolat ještě jednu brigádu, tentokrát mikulášskou (zřejmě v neděli 3.12.), která bude věnována úklidu na zahradě. Uděláme pod dolní brankou velikánskou hromadu nepotřebných věcí, které pak nanosíme do objednaného kontejneru. Uvolníme tak prostor v dřevníku, boudě i pod základnou, a co chceme na zahradě mít, to tam pak úhledně poskládáme.

Do začátku příští sezóny ještě musíme dokončit závlahový systém, Ondra s Maruškou sestavit osevní plán, co nejdříve si vybrat zahradnici a začít s ní spřádat zeleninové plány, koordinační skupina se během zimy pokusí zefektivnit úplně všecko, co moc nefunguje, a ostatní už mohou pomalu upadat do zahradnického zimního spánku. Budíček bude, podle počasí, asi v březnu, a kolotoč se znova roztočí. Tož se těšte!

Všem díky za celou tuhle sezónu, nedopadla skvěle, ale ani strašně. S některými členy se už příští rok nebudeme potkávat, neb je životní situace ženou jiným směrem – dík, že jste s námi pobyli. Zde nesmím zapomenout na Oldu, i jemu dík. Tohle všechno jsem asi měla říct při tom obědě (ta polívka byla fakt skvělá, Viki), ale, bohužel, vypadlo to ze mne až teď večer.

Komzakuch!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

MiJi

P.S. A neměli bychom zapomenout na vánoční a silvestrovskou/novoroční pitku